Ze ždánické kroniky

O založení kostela

Pověst o hrobce v kostele a pokladu na hřbitově

Pověst o kutnohorských havířích

Vyjadřování zdejších lidí, jak zaznamenal kronikář v kronice č.1

• Chce-li někdo vyhovět žádosti nebo přání jiného, svoluje k tomu slovy: „ale beze všeho“.
• Místo slova legrace nebo švanda, je užíváno výrazu „sranda“.
• Neví-li si někdo rady, použije výraz, že je z toho „magor“.
• Velmi často se užívá výraz „hergot“.
• Chce-li někdo překaziti jinému jeho čin nebo úmysl, říká „že mu to zatrhne“.
• Kdo moc mluví a nelze mu důvěřovat, otom se říká, že je „huba“.
• Kdo chce hodně vydělati, ten je „keťas“.
• Zve-li někdo jiného, aby usedl, používá „pojďte posedět a povědět o věci“.
• Když chce druhému něco vytknout, říká „že mu to vytmaví“.
• Zaříká-li se někdo „ať jsem sakramentskej“.
• Jde-li někdo na dostaveníčko,jde „na rande“.
• Přijde-li toužebně očekávaný déšť, říká se „zaplať Pán Bůh“.
• Při uvítání vzácného hosta ,říkají „to nám spadnou kamna nebo to nám pojde pes“.
• Nedaří-li se někomu něco, říkávají „že to má špatně u krku nebo že si to špatně zaonačil“.
• Nudí-li někoho něco, říká „že se otravuje“.
• Chlubí-li se někdo nebo přehání, napomínají ho „neblbni“.
• Děvče, které se dokáže uplatnit,je „správná žába „.
• Má-li peníze, je „prachová“.
• Kdo se vyhýbá práci, ten se „ulejvá“.
• Když chybujícího přimějí se polepšit,říkají,že „seká dobrotu nebo latinu“.
• Pokud se někomu nelíbí ve společnosti „vymázne odtud“.

Oblékání zdejších mužů a žen začátkem 20. století

Oblek mužů

je stejný již po mnoho let. Mladíci a mladší muži nosí kalhoty – rajtky – nahoře na stehnech široké, u kolen zúžené, na lýtkách zapínací.
K nim boty s holinkami nebo šněrovací a k tomu kožené kamaše.
Obuv většinou barvy černé, někdy hnědé.
Vesty se nosí bez límců, více ke krku. Kabáty krátké – saka – s knoflíky jedno nebo dvouřadými. Někdo nosí kabáty kožené, hnědé barvy.
Zámožnější nosívají na jaře a na podzim svrchníky z látek nepromokavých – gumových. V zimě zimníky – krátké s kožešinovým límcem. Čepice jsou nízké, stažené přes uši.
V létě se nosí čepice z lýkového pletiva a slamáky. Jinak se po celý rok nosí klobouky plstěné, měkké, uprostřed a ze strany promáčknuté – barvy šedohnědé, černé a zelené.

Obleky žen

starších tvoří sukně nebo delší šaty. Mladší ženy a dívky nosí vrchní šat vcelku šitý, úzký a krátký, často až nad kolena. Je bez límců, u krku volně vystřižený. Z látky bavlněné, vlněné nebo z umělého hedvábí. Pod tím jednu sukni nebo tak zvané kombiné.
Kalhoty buď s rozparkem, nebo vcelku různých barev.
Punčochy jsou v módě tenoučké, tělové barvy, v zimě silnější a nízké.
Na nohou se nosí střevíce černé, hnědé, šedé, kožené nebo obyčejné, lakované s vysokými, dřevěnými podpatky. V zimě se přes ně obouvají soukenné přezůvky s gumovou podešví sahající přes kotníky.
Na hlavách nosí starší ženy šátky, v zimě šály. Dívky a mladší ženy nosí klobouky, nahoře oblé s malými okraji a buď s ozdobami nebo bez nich.
U žen a dívek se uplatňuje nová móda krátkých vlasů – mikádo, které si uměle ondulují (vlní).

Sbor dobrovolných hasičů – historie

Podle zjištěných pramenů byl zdejší Požární sbor založen 12.-14. února roku 1883. Bohužel zápisky z prvních let schází.
Jeho družstvo tvořil desetičlenný tým. Předsedou byl zvolen p. Vosecký Václav a velitelem p. Holub Václav.

Vybavení sboru tvořila přenosná stříkačka, dvě potahové voznice, dva přenosné žebříky a šest plátěných věder na vodu.
V roce 1886 zakupuje obecní zastupitelstvo pro hasičský sbor potahovou čtyřkolovou stříkačku, kdy přípřež (koně) půjčují hospodáři zdarma.
Válka činnost sboru ochromila. Mezitím někteří členové zemřeli a teprve v lednu roku 1919 byl zvolen předsedou a velitelem p. Nehasil Josef.

Sbor se každoročně zúčastňuje několika cvičení, pořádá ples, účastní se župních sjezdů a občanského sjezdu zemského.
Vydatně působí při hašení každého požáru ve vsi a okolí.
Osazenstvo se schází u hasičské kůlny – dnešní hasičská zbrojnice.

Po druhé světové válce, roku 1946, je zakoupeno osobní policejní auto pro potřebu hasičů a zelené pracovní stejnokroje.
Roku 1947 je zahájena stavba zbrojnice na Dolejšáku, ale hned roku 1948 je stavba zastavena z důvodu nedostatku stavebního materiálu.

Pro sbor je objednána motorová stříkačka.

Roku 1951 se ruší název Sbor dobrovolných hasičů a je přejmenován na Místní hasičskou jednotku.

Divadlo

Roku 1909 byl díky zdejšímu panu učiteli a několika málo mladíků založen Kroužek divadelních ochotníků. Ten pořádal různá divadelní představení v obci a jeho členové založili i veřejnou knihovnu. Za své působení si zvolili hostinec u Apltauerů.
Přízeň, kterou si divadlo v obci získalo, povzbudilo i další mládež k založení dramatického kroužku a to v hostinci U Zedníků.